Life in a fairy tale ...

Většina z nás vyrůstá v krásné pohádce...všichni jsme byli malé děti a myslely jsme si o světě a životě tolik věcí, ale potom člověk začíná poznávat svět a zjišťuje že je vše jinak....furt se vás někdo ptá "co chceš být až budeš velký?" a dítě řekne že chce být astronautem, princem..atd, ale už nikdo neřekne, že je opravdu velmi malá šance, že by mohl být astronautem...a už vůbec princem.. Dítě si nic netušíc vyrůstá do světa, do kterého by nikdy nechtělo vyrůst... Všechno pak příchází s věkem a dítě si začne uvědomovat, že nebude astronautem, že tu všichni nebudem věčně a že ne všichni lidi na světě jsou milý a hodný.

Dětský svět bývá nádherný a dokonalý. Hrajeme si na indiány a strážce vesmíru, ale nevíme že žádní strážci vesmíru nejsou, nevíme že Ježíšek není... Později si začnem uvědomovat, že tu nebudem věčně a že ty co milujem tu nebudou věčně a začnem přemýšlet nad tím co bude potom...nicota??? Poznáváme první přátele a první lásky..později zjistíme, že děti co pro nás byly nejdůležitějšími kamarády, už jsou dospělý a jsou úplně jiný a nemáme si snimi co říct...a že tenkrát ten nádherný tanec (My heart will go on) a ty dokonalé polibky, to nebyla ta pravá láska na celý život, jak si dítě představovalo...že to není ten princ co přinesl Popelce střevíček a i když to tenkrát bylo tak silné, přijdou jiné lásky...

Je moc těžké, když dítě žije v pohádce a až v 23-letech začne dospívat...je to jako spadnout do velké černé díry...z které ne a ne se dostat ven...


Byla jedna malá holčička, která žila v krásné pohádce s milující rodinou a měla vždy vše co si přála a nikdy jí nic nechybělo...myslela si že je potomkem indiánů..později, že bude strážcem vesmíru, že bude žena Herkulese, že bude herečka jako Julie Roberts, že se sebere a pojede do Ameriky a hned jí obsadí v nejlepším filmu, že bude atletka a vyhraje zlatou medaily na olympiádě...měla hodně snů a představ a mířila hooodně vysoko...jednou dokonce někomu slíbyla, že bude Miss... Měla hodně zklamání, ale to největší jednou přišlo, když zjistila, že ten dokonalej kluk, který uměl všechno a nebylo nic co by nezvládnul, neumí lyžovat :( Bylo to pro ní velké zklamání... Ale pak potkala jinou lásku, z které byla jak bláááázen...nikdy jí nezklamala, ale také odešla...ale ten první a poslední nejdokonalejší tanec, asi zůstane už ten NEJ! Pak poznala další zklamání, protože jí umřel někdo blízký...už ve 13 letech měla velké deprese, nemohla spát...a smířit se stím, že tu nebude věčně...a jednou někoho potkala kdo jí řekl "Jsi mladá a máš celý život před sebou" a protože jí ten člověk přišel moudrej, tak jí to hodně ovlivnilo...a pomohlo..a dodnes na to nezapoměla...Potom, ale přišel někdo kdo jí z toho opravdu dostal, že už si na to ani nevzpoměla...z malé holčičky se začala stávat slečna a i když to neměla vždy vše jednoduché, snažila se ze všech sil být vždy šťastná..a taky že byla..až z té malé holčičky vyrostla žena, která uvnitř stále má tu malou holčičku a neumí nebo se bojí dospět a chtěla by navždy zůstat dítětem a vrátit čas do určitých dnů, kdy jako dítě byla šťastná..a neměla žádné starosti...připadá si hrozně zraněná a ublížená, protože ztratila veškeré iluze, které kdy měla o životě a o lidech...cítí že už nikdy nebude jako dřív jen tak bezstarostně snít..protože cítí velké zklamání...a těžko ještě někdy nějakým snům uvěří...připadá si jak malá plačící holčička co zjistila, že nikdy nemůže být princeznou, i když o tom celé dětství snila..